Pro potřeby zhodnocení této sezóny jsem zkoušel najít jedno slovo, které by vystihovalo to, čím pro nás byla tato sezóna významná.

Musím říct, že žádné takové slovo jsem nenašel. Naopak, takových slov se nabízí spousta a ono se tomu vlastně ani nelze divit.

Při zpětném ohlédnutí mi v hlavě asi nejvíce rezonují zkušenosti, protože těch jsme měli možnost sbírat opravdu velké množství. Nemyslím si, že je podstatné, zda byly pozitivní, nebo negativní. Rozhodující je v tomto ohledu to, jak s nimi dokážeme naložit a zúročit je v naší budoucí činnosti.

Sportovním cílem bylo udržení extraligy a především vyhnutí se baráži. V tomto ohledu jsme náš cíl nenaplnili, protože jsme skončili na posledním místě a působení v extralize jsme ani nemohli obhájit na hřišti.

Úkol pro základní část bylo neztratit bodový kontakt s dalšími týmy v tabulce, což se nám dařilo, ale play-out jsme herně nezvládli. Myslím si, že se na tom dost podepsalo to, že v březnu, těsně před play-out, jsme hráli pouze dva zápasy ve čtyřech týdnech a to s Plzní a Karvinou. Oba finalisté letošního play-off byli vysoce nad naše síly a nedokázali jsme se tak dostat do správné herní připravenosti na play-out, které jsme vnímali jako vrcholnou část sezóny.

Nutno říct, že sezóna to byla pro všechny extrémně náročná. Když opomenu osobní starosti s Covidem spojené, tak jen ta sportovní stránka kladla na hráče a funkcionáře značný tlak. Na jednu stranu se může zdát, že máme oproti zbytku hnutí privilegium sportovat, protože jsme profesionální sportovci, ale on je to také závazek a v našem případě pro většinu mužstva je to i druhý pracovní úvazek, takže ve spojení s restrikcemi, které značně limitovali možnosti fyzické a mentální regenerace, to byla dlouhá a enormní psychická zátěž.

V souvislosti s tím musím smeknout před každým členem týmu, že to zvládli tak, jak to zvládli a nutně musím poděkovat všem, kteří se o nás na klubové, ale i mimoklubové úrovni, starali. Byl to rok sportu bez diváků. My si jejich podpory moc vážíme a těšíme se na ně, takže doufám, že to byl rok bez diváků poslední. Hrát bez diváků je prostě divný.

To, že budeme v nejvyšší soutěži pokračovat dál, musíme nutně vnímat jako závazek k pečlivé práci. Sice to zní jako klišé, ale tento soutěžní rok nám ukázal, čemu se vyvarovat a naopak na co více dbát. Na trenérské úrovni jsme si řekli, kde je  nutné udělat změny a co potřebuje mužstvo do další sezóny, aby se výsledkově nepotácelo na posledních příčkách.

Osobně si cením toho, že partneři od Majlontu nedávají ruce pryč, a že lidé v klubu neztrácejí chuť do práce, takže se už nyní těším, až se po pár týdnech odpočinku vrhneme do další práce.