Maloměřice měly tuto sobotu poslední možnost posbírat v domácím prostředí během podzimní části 2 body za vítězství. Do karet jim nahrávala herní pauza A-týmu, takže bylo možné využít po házené lačnící hráče z vyšší soutěže. Sestava byla zaplněna do posledního místa na lavičce a hráči připravení utkat se s navrátilcem do soutěže, celkem z Olomouce. I přes nabitou sestavu to byli hosté, kteří se zkraje zápasu ujali vedení a rychle odskočili na rozdíl čtyř branek. Maloměřice tak musely vydat spoustu sil, aby se soupeři gólově vyrovnaly, což se povedlo za stavu 8:8. V následující pasáži měli diváci možnost vidět neproměněné šance na obou stranách, když se každé z mužstev snažilo dostat do vedení. To se eventuelně povedlo právě Olomouci, která navíc plně využila herní nekoncentrovanosti domácích, a ke konci poločasu opět odskočila na rozdíl čtyř branek. Hrála se tvrdá házená a bylo poznat, že obě družstva chtějí stůj co stůj výhru zvrátit na svou stranu. V půli utkání bylo skóre 15:11 ve prospěch týmu z Hané. To ovšem nebyl žádný důvod složit zbraně. Maloměřice jemně poupravily obranu a s postupem poločasu dokonce přešly na osobní obranu hostujícího špílmachra. Nicméně, pomyslná pata domácí tlačila v útoku, kde se nedařilo využít schopných spojek, a většina střel končila buď blokem hostující obrany, nebo vedle jejich svatyně. To pochopitelně pomohlo Olomouci vybíhat do rychlých protiútoků a navyšovat tak skóre s malou energetickou investicí. Maloměřice se tak nemohly dostat na kontakt a potažmo zápas zdramatizovat. Taktické pokyny vzaly za své v poslední desetiminutovce, kde byl náskok hostí až 8mi gólový, a hra se se tak přelévala tam a zpět při snaze domácích rychle skórovat a hostí rychle útoky vracet. Na konci zápasu se radovala Olomouc z výhry 32:26 a odvezla si cenné body do tabulky. Na straně Maloměřic svou úlohu sehrál Lukáš Martinát, který navázal na střeleckou pohodu z předchozího utkání, a tentokrát se trefil desetkrát.

Muži B se v sobotu vydali na poslední podzimní výlet mimo brněnský okres. Hostilo je Velké Meziříčí, tedy další z týmů nacházajících se na špici druholigové tabulky. Maloměřice tentokrát téměř naplnily zápasovou soupisku, když chyběl pouze jeden hráč. Do zápasu tak nastoupily s odhodláním obrat domácí přinejmenším o bod. Začátek utkání vycházel dle očekávání, obrana maloměřických pracovala velmi disciplinovaně a kompaktně a pomáhala Karlu Zaplatílkovi k důležitým zákrokům. Kde se naopak dařilo méně, byla útočná fáze. Z chyb na polovině soupeře vznikaly rychlé protiútoky, kterými se domácí záhy dostali do vedení a odskočili Maloměřicím na pětigólový rozdíl. Ten se ukazoval na výsledkové tabuli po většinu prvního poločasu, přičemž maloměřičtí dokázali alespoň ke konci první třicetiminutovky korigovat na 16:12, což byl přijatelný poločasový výsledek. Ve druhé půli se opět mělo vycházet ze zabezpečené obrany, zatímco v útoku se hra měla prodloužit a zlepšit v koncovce. Tato strategie bohužel neměla dlouhého trvání. Meziříčí jemně povolilo v obraně, o to více však zapnulo v útoku. Domácí se dostali do herní pohody a dařílo se jim skórovat v téměř každém útoku. To se pochopitelně negativně podepsalo na sebevědomí hostí, kteří se nemohli gólově přiblížit, a naopak ztráceli herní jistotu. V posledních patnácti minutách zápasu se domácí prosazovali nejčastěji z rychlých protiútoků a snadno tak získávali gólový náskok. Hosté pak při snaze dorovnat skóre museli přejít na styl „nahoru-dolů“, tedy zjednodušit koncovku vepředu a vzadu se spoléhat na pevnou obranu, to vše při rychlém přechodu mezi oběma fázemi hry. Meziříčí však nenechalo nic náhodě a v klidu si drželo gólový odstup až do samého konce zápasu, který tak nenabídnul žádnou dramatickou podívanou. Konečný výsledek byl 35:27. Velké pozitivum tohoto zápasu byla střelecká forma Lukáše Martináta, který se trefil do sítě ve 12ti případech (což je jeho druholigový rekord).