V sobotu podvečer se Muži B utkali s domácím týmem z Hané. Olomouc se nacházela na 8. místě tabulky s 15ti body na svém kontě. Maloměřice byly 3 body od posledního Juliánova a rozhodně necestovaly tak daleko pro méně než 2 body. Již při rozcvičce obou týmů bylo jasné, jak k zápasu obě mužstva přistoupila. Maloměřičtí nastoupili v plné sestavě obohacené o hráče z A-týmu, který měl tento víkend volno. Domácí se naopak dostavili pouze v 7mi hráčích do pole a bylo nad slunce jasnější, že se přinejmenším z jejich strany nebude jednat o běhavou šedesátiminutovku.
Bylo pochopitelné, že v prvním poločase budeme chtít domácí mužstvo uštvat rychlými přechody do útoku a spoléhat na jednoduché góly z trháků. Olomouc však není týmem nezkušených hráčů. Domácí si dávali v každém jejich útoku na čas, šetřili síly při přechodech i rozehrávkách a nezřídka zakončovali až při rozhodčími signalizované pasivní hře. To náš tým vyvádělo z koncentrace a o to víc nás nutilo rychle zakončovat naše útočné akce. Skóre tak bylo vyrovnané po celou první půli 13:14.
Do druhé poloviny jsme přizpůsobili obranu tak, aby se nabourala rozvláčná hra soupeře, který tak musel útočit formou jeden na jednoho. Zároveň se do brány postavil Karel Schwarzer, jenž si po delší herní odmlce osahal tyče a vypomohl tam, kde obrana samotná neuspěla. Díky tomu jsme se konečně dostali k trhákům a efektivnějším rychlým protiútokům, odměnou nám byl pětibrankový náskok a čím dál více unavenější a odevzdanější soupeř. Zbytek druhé půle byl víceméně hrou na křídla. Maloměřice se tak v Olomouci i přes nepřesvědčivý první poločas díky své trpělivosti a zvýšené koncentraci dočkaly výhry 23:31.
Nejlepším střelcem byl Robert Ždánský se šesti trefami, za ním se umístili Kristian Kolář, Filip Erbes a David Komárek, každý se čtyřmi zásahy.
POZOR: Poslední utkání této sezóny, kde Maloměřice poměří síly s Telnicí, se odehraje v pozměněném čase ve středu 15.5. v 18:30!

Sezóna spěje do finální fáze. Na špici se drží Bohunice a vše napovídá tomu, že na konci právě ony usednou na pomyslný trůn pro vítěze soutěže. Naopak na chvostu tabulky najdeme Juliánov, kterému dochází dech. Co se Maloměřic týče, 10. příčka bohužel nevypadá lichotivě, avšak s ohledem na ne zcela konzistentní výsledky v průběhu ligy (žádná výhra v podzímní části), je to nejspíš pozice zasloužená. Nicméně domácí se nevzdávají před žádným zápasem, nehledě na soupeře. Velké Meziříčí, které si hlídá bramborovou pozici, tak vědělo, že jej nečeká snadná šedesátiminutovka. A to zejména i proto, že přijelo v oslabeném počtu a bez největších opor mužstva.
Plán pro první půli zněl tedy jasně – co nejdříve si vytvořit pohodlný náskok uštváním početně oslabeného soupeře a dojít si pro pohodlné 2 body do tabulky. Zpočátku se ozubená kolečka maloměřické ofenzívy rozjížděla pomalu, na vině bylo opět vetší než malé množství technických chyb. Vyrovnaný stav tak musel z brány chránit Oldřich Knoz. Až ke konci poločasu se naše taktika začala ukazovat, Mežiříčí ztrácelo hodně sil a nebylo s to koncentrovat obranu. V poločase měly Maloměřice přijatelný náskok při skóre 13:9.
Do druhé půle toho nebylo nutno moc měnit. Maloměřičtí pokračovali v trpělivém útoku a poctivé zatažené obraně, čímž si pozvolna budovali gólový náskok. Hra tak místy působila spíše ospale, přičemž oba týmy stále trápila technická fáze hry. Ke konci poločasu se Maloměřice ještě – hlavně díky energickému Janu Drásalovi – stihly nadechnout natolik, aby stačily vstřelit 30. branku. Nutno poznamenat, že této mety se podařilo dosáhnout teprve potřetí v celé sezóně. Utkání tak skončilo za stavu 30:22, což je při poměru vstřelených a obdržených branek nejlepší výsledek domácích v celém průběhu soutěže.
Maloměřice tedy obhájily desátou příčku, na deváté SKKP BRnmo „B“ ztrácí jeden bod a na poslední Juliánov mají při zbývajících dvou kolech náskok tří bodů. Nejlepším střelcem utkání byl korunován Lukáš Martinát, jenž se trefil 7krát.

V neděli se v bohunické hale chtěl domácí Tatran přiblížit vítězství v lize, naopak hostující Maloměřice plánovaly další překvapivý skalp z venkovního prostředí. Sestava „béčka“ byla nadto obohacená o několik hráčů, kteří měli v rukách i dopolední zápas A-týmu v Hustopečích.
V první půli se po většinu času hrál vyrovnaný zápas, na čemž měl zřejmě – jako již obvykle – nejvyšší zásluhu hostující brankář Karel Zaplatílek. Dařilo se mu likvidovat soupeřovy šance z pivota i rychlých protiútoků, čímž zuby nehty držel naděje maloměřických na slušný výsledek. Oba týmy ovšem vynikaly zejména v technických chybách a neproměněných akcích. Bohunice to nejspíš připisovaly nervozitě v závěrečné fázi sezóny, hosté nesehranosti. Až ke konci poločasu se domácím v potu zadařilo gólově odskočit, v půli byl stav 15:10.
Druhá polovina zápasu už přinesla taktičtější házenou. Domácí se s vědomím gólového náskoku soustředili především na obranu, zatímco Maloměřice musely takzvaně tlačit na pilu a snažit se poločasové manko ukrojit, co to půjde. Zhruba v 50. minutě se Maloměřicím podařilo snížit brankový rozdíl na 24:22, což jim vlilo čistou krev do žil, a utkání se zničehonic stalo velmi poutavým. Domácí se ovšem nenechali zahanbit, natož připustit ztrátu byť jediného bodu. I se štěstím znovu odskočili na čtyřbrankový rozdíl, který nakonec ještě navýšili o další branku, a radovali se nakonec z výhry 28:23.
Nejlepším střelcem týmu se již poněkolikáté v sezóně stal Josef Vykouřil, který i díky proměněným sedmimetrovým hodům nasázel soupeři 5 branek.