V brance házenkářských Maloměřic se momentálně pohybuje další (nejen) klubová legenda – Michal Mazač. Například jeho brankářské zákroky v utkání Strabag Rail Extraligy proti TJ Cement Hranice vidělo na facebooku Českého svazu házené 200 tisíc diváků, čímž byl pravděpodobně dosažen rekord sledovanosti tohoto média. Myslíme, že je ta pravá chvíle pro představení pilíře a poslední instanci defenzívy házenkářů SHC Maloměřice Brno.

Ahoj Mázo ( přezdívka z dětsví) , můžeš prosím popsat, jak jsi začínal svou kariéru, a jak jsi se vlastně formoval v tak výraznou brankářskou osobnost?

Tak já jsem začínal s házenou v Králově Poli (brněnský známější házenkářský klub pozn. red.) s mým kamarádem Michalem Dostalíkem (pivot sousedního SKKP Handball Brno), se kterým jsem trávil celé dětství a vydrželi jsme spolu hrát v podstatě až do nynějška, což je super. My se známe jak své boty, takže se nemáme čím překvapit jak v házené, tak i mimo házenou. V „Kéniku“ jsem tedy vyrostl do juniorských let, kde jsem se dostal do juniorské reprezentace. V té době bylo hodně těžké se z Brna dostat do reprezentace nebo do nějakého zahraničního klubu, což by asi potvrdil i Michal Dostalík, kterému se to ale povedlo. Pro brankáře to bylo těžší, Brno tehdy nemělo značku házenkářské destinace a kluci z házenkářských bašt jako je Karviná, Dukla, Plzeň a Zubří to měli v té době jednodušší.

 

A kde jsi se vlastně vzal v Majlontě, kdo ti o tom řekl?

Když jsem přecházel z dorostu do mužů a vrátil jsem se z reprezentačního srazu, tak na mně v mužích Králova Pole nezbylo místo a šel jsem do Tatranu Bohunice. Pak mě oslovil dnes už bohužel nebožtík, trenér Máca, který mě trénoval v juniorech a dobře jsme se znali. On tehdy trénoval muže Maloměřic a tak přišel za mnou, abych to zkusil. Já jsem tehdy z hráčů „Majlonta“ znal jenom ze hřiště Milana Singera, Aleše Koláře a Milana Misáka. A už jsem tady zůstal natrvalo, je tedy pravda, že jsem asi 8 sezón hostoval do extraligy za KP Brno, ale kmenově jsem zůstal Majlonťák.

 

V tuto chvíli jsi asi nejvýraznější házenkářská osobnost v klubu, tvoje zákroky v Hranicích i v ostaních utkáních z tebe udělali hvězdu internetu. Čím si vysvětluješ svoji formu, zrají skutečně brankáři v házené jako víno?

Tak to já nevím, ale je to asi více prvků, částečně je to v objemu tréninků, částečně o zkušenostech a svým způsobem potřebuješ i štěstí.

 

Chystáš se nějak speciálně na střelce soupeřů?

Speciálně ne. Já hromadu střelců znám a vím, kam půjde první střela, ale já spíš chytám pocitově, někdy podle postavení a pohybu střelce si ho snažím navést, kam chci, aby vystřelil. Na to potřebuješ tu zkušenost. Někdy podle postavení naší obrany, což je ale někdy na Majlontě docela oříšek (smích), protože my vyložený blokaře v týmu nemáme.

 

Pojďme k sedmimetrovým hodům. Říká se o tobě, že při sedmičce víš, kam střelec vystřelí. Je to pravda? Prozradíš nám, jak se to dá poznat?

No to je jak s ježkem v kleci. Podle polohy jisté části těla střelce se dá vydedukovat tak z 80%, na kterou stranu by mohla jít jeho střela. Neodhadneš ale, jestli půjde nahoru, nebo dolů, to už pak záleží na štěstí, nebo jestli si ho dokážeš navést. A víc neprozradím, to je nejpřísněji střežené tajemství brankářů před střelci.

 

OK, respektujeme, každý má mít tajemství. Jak se díváš na momentální stav a herní projev hráčů Maloměřic?

Tak je tam určitě hráčský posun což je logické, protože přece jen hrajeme už druhou sezónu v extralize s těmi nejlepšími týmy, takže i naši hráči jsou zkušenější zvláště ti, kteří trénují poctivě a s potřebným nasazením každý den, na nich je zvýšená výkonnost vidět. Ten tým byl dobře doplněn o hráče, kteří jsou obohacením jak v tréninku, tak i v utkání a když se jim v zápase daří, tak strhnou i ostatní. Ještě když se s námi sehraje víc Josef Jonáš z Lovosic, připojí se levá spojka Lubo Hlípala, a zapojí se po zranění Lukáš Koubek, tak ten tým bude ještě silnější a věřím, že se ukončí čekání na body. To už ty prohry o 3 branky přetočíme na svou stranu.

 

Co zázemí a trenéři, nezlobí ?

(smích) Trenéři jsou dle mého názoru na nás hodní až moc, osobně mám teda zkušenosti i s jiným typem trenérů. V některých případech si myslím, že by vůbec nebyl na škodu tvrdší přístup, aby ti kluci zažili i takového trenéra a mohli srovnávat, protože většina z nich to srovnání nemá. Tím, že se nám povedlo sem přivést druhého trenéra Juru Řezníka, který má bohaté zkušenosti s trenéry i ze zahraničí, tak já osobně od něho očekávám, že nebude váhat rozkopat ten koš v kabině, když to bude potřeba. Trochu zvednout klukům mandle v tom dobrým slova smyslu. Je tady teprve chvilku, ale myslím, že už ty hráče má navnímané, ale myslím, že už se nemusí bát, aby někomu neublížil, nebo se někoho dotkl, tady se na to naštěstí nehraje a nikdo to ve zlým nebere.

Zázemí si myslím vzhledem k podmínkám a situaci, že máme velmi dobrý, někdy možná až moc dobrý, protože mladí kluci, kteří sem přijdou a mají to jako první zkušenost s chlapskou házenou, tak se jim to může zdát jako samozřejmost, což takhle většinou nebývá. Nemusí si toho tolik vážit, jako si toho váží kluci, kteří třeba hráli a trénovali v horších podmínkách a museli s tím nějak vypořádat. Teďka si myslím, že tady máme všechno, co potřebujeme, veškerý komfort a servis, který k tomu vrcholovému sportu patří.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v dalších utkáních.

 

Ota Veselý