Házenkáři brněnských Maloměřic se nacházejí v nekomfortní situaci. Fanoušky ani tak nemrzí zbytečně vysoké prohry s favorizovanými soupeři typu Plzně, Karviné a Dukly, jako spíše předváděné výkony na hřišti. Bývalé hráče majlontské házenkářské historie na penzi pak doslova bolí srdce při pohledu na herní projev jejich nástupců.

„ Je to pomalý, bez nasazení, moře chyb, strašidelná obrana“, zní nejčastěji telefonické hodnocení starších házenkářských matadorů. Je opravdu zarážející, kolik házenkáři Maloměřic dokážou nakupit technických chyb a kolik dokážou neproměnit vyložených šancí během utkání. S trochou objektivity musíme uznat, že s tím, že takové chyby přijdou se tak trochu dalo po tak dlouhém výpadku počítat. Ostatně dělají je i zkušenější týmy extraligy. Ovšem zdaleka ne v takovém měřítku jako „Majlontští“. Po zhruba měsíci trénování už by nemělo docházet k takovým chybám, které nepředvádí ani hráči dorosteneckých kategorií. Přitom tréninkové podmínky měli hráči po uvolnění profesionálního sportu téměř ideální. „Trénovali jsme od počátku v plném složení, v ideálních tréninkových časech, které jsme si mohli sami určit. Neměli jsme doposud přes pravidelné testování ani jednoho pozitivního hráče, hráči se mohli plně soustředit jen na tréninky, nebyli rušeni svými partnerkami žádnými vedlejšími povinnostmi, jako jsou povinné návštěvy divadel, kin, návštěvy nákupních center, rodin a podobných aktivit, protože všechno kolem bylo zavřené. Mohli se plně soustředit jen na házenou, já měl z toho dobrý pocit, bohužel při utkáních už to tak nevypadá,“ objasnil trenér Musil.

Trenérské duo Musil, Řezník v nadcházejících dnech čeká těžká práce. Vedení klubu je rozmrzelé. Mužstvo zřetelně není ve své podzimní formě, kdy dokázalo potrápit favority, nenechalo se vykolejit nepříznivým vývojem v utkání, dokázalo několikrát smazat i osmigólovou ztrátu a vrátit se zpět do utkání. Navíc podle výsledků kondičních testů stále ještě pět hráčů svítí červeně, takže se nedokázalo plnohodnotně dohonit tréninkové manko, způsobené koronavirem. Mužstvo nemá pro kritické chvíle lídra, který by v těžkých okamžicích zvedl prapor a mužstvo semknul, alespoň doposud se takto nikdo z hráčů neprojevil. Přitom toto mužstvo není špatně poskládané, tedy rozhodně ne na to, aby předvádělo takové bezkrevné výkony. Jedno je jisté, pokud házenkáři Maloměřic v dohledné době nepřetaví svůj herní projev v daleko větší bojovnost, nasazení a odhodlání, tak se pravděpodobnost prvního bodového zisku limitně blíží nule.
Abychom nebyli příliš kritičtí, tak několik málo pozitiv se přece jen najde i v Majlontě. Především se začíná po dlouhém zranění ve hře více objevovat Lukáš Koubek, sice to stále ještě není úplně „stopro“, ale potěšitelný je především pohled na stoupající formu a navracení herní jistoty. Rovněž nedávno zapojená levá spojka Lubo Hlipala roste vzhůru s každým tréninkem a utkáním, a svým přístupem určitě potěšil tandem těžce zkoušených trenérů.

Na závěr si tedy přejme, aby se „Majlonťáci“ zvedli, a šli se rvát, kousat, prát, škrábat až na samou hranu svých možností, a potěšili svými výkony fanoušky a lidi, kteří při nich vždy zůstávají stát.

Ota Veselý

Foto: HC Dukla Praha