Maloměřice v uplynulém kole Chance Extraligy zaskočily doma Zubří a zvítězily 34:29. Hrdinou utkání se stal 31letý domácí házenkář Libor Horut, který Valachům nasázel patnáct branek a prožil svůj střelecky nejlepší zápas v extraligové kariéře. Sám přitom před lety za Zubří hrál. Teď je ale v Brně, kde se zabydlel, a kde také nejspíš jednou svou kariéru uzavře.

Máte ze sebou parádní zápas, individuálně i týmově. Čím jste Zubří zaskočili a přehráli?
Jak říkáte, byl to parádní zápas. Týmově jsme to zvládli skvěle, od začátku jsme nastoupili s mnohem větší chutí po vítězství než soupeř, z čehož asi pramenil i můj dobrý individuální výkon. Hned po zápase jsem říkal, že tam bylo hodně pověstného sportovního štěstíčka, ale energii jsme mu šli štěstí naproti. Povedl se nám vstup do utkání, a to proti takto mladému týmu, který má velké množství zraněných hráčů, bylo asi klíčové.

Překvapilo i vás samotné, jak jste si se soupeřem poradili?
Celý týden jsme se připravovali na to, že Zubří není v ideální formě a možnost zisku bodů je velká. Ale ano, překvapení to určitě bylo.

Na výhru jste čekali od poloviny října. Ulevilo se vám, že to konečně vyšlo?
Měli jsme rozsáhlou marodku, které jsem byl součástí i já. Před sezonou jsme chtěli mít v této fázi soutěže víc bodů, ale tak už to ve sportu chodí. Hlavně se nám ulevilo, že se nám podařilo odčinit špatný výkon ve Strakonicích. Protože právě se Strakonicemi pravděpodobně budeme bojovat o místo, které zajistí, že se vyhneme baráži. Doufám, že to z nás spadne. Rádi bychom o vánoční přestávce byli třináctí.

Vy jste několik zápasů vynechal. Co vám bylo?
V zápase s Jičínem jsem si natrhl tříslo. Je to velmi zdlouhavé zranění, takže jsem rád, že jsem zpátky a že už zase můžu hrát.

Zubří jste nasázel 15 gólů. Bylo to vaše nejlepší utkání v kariéře?
Tolík gólu jsem v nejvyšší soutěži nikdy nedal. Něco takového se mi nejspíš naposledy povedlo někdy v dorostenecké kategorii. Ovšem vzhledem k tomu, že už hraju házenou opravdu dlouho, je těžké najít nejlepší utkání. Určitě je to však zápas, na který budu velmi rád vzpomínat. A to je důležité.

Zvedne vám poslední výkon sebevědomí i do dalších duelů.
Budu rád, když se mě střelecká forma bude držet i nadále.

Dříve jste hrál za Brno, teď za Maloměřice. Už jste se v Brně zabydlel?
Ano, zabydlel. Brno je krásně město. Mám tady rodinu, dobrou práci i kamarády. Navíc je to v dojezdové vzdálenosti za zbytkem rodiny.

Zmínil jste práci. Čemu se věnujete?
Pracuju pro společnost PPL v oddělení alternativního doručení zásilek. Mým úkolem je najít vhodné místo a zařídit umístění a následnou správu boxů na balíky.

Co další koníčky?
Rád rekreačně provozuji všechny možné sporty, ale momentálně je největším koníčkem moje osmnáctiměsíční dcera.

Brno je jediným městem v republice, které má v extralize dva kluby. Vy jste v obou působil, panuje mezi nimi velká rivalita?
Ano, to panuje. Ale jen na hřišti.

Je vám 31 let. Chcete už to v Brně dohrát, nebo vás lákají i další výzvy?
Výzvy mě lákají, ale co se týče házené, tak svou hráčskou kariéru nejspíš zakončím na Majlontu.

Zdroj a foto:handball.cz